Hinterglemm 13.9.2008 před devátou hodinou ráno. Počasí nic moc - zamračená obloha, teplota 14°C, z kopců se valí mlha. Na startu maratonu všech délek (88, 44 a 31 km) se tísní více než tisícovka jezdců. Můj spolujezdec Pavel (sponzor Silesie, majitel pensionu a pachatel mé přítomnosti zde) mě uklidňuje: "na začátku se pojede pomalu, nikdo se nechce uštvat hned na začátku. Snad jen ti z krátké..." V devět je odstarováno a lavina se valí silnicí k Saalbachu. Nevím, jak to Pavel myslel, ať jsem šlapal naplno, předjížděli mě další a další borci. Po 5 km a projetí "hlavní třídy" Saalbachu uhýbáme na širokou šotolinovou cestu, která stoupá k Spielberghausu a dále po Saalbacher-Hohen-Rundweg. Srdce mám v krku, sípu a nohy v jednom ohni. Martýrium trvá asi 50 minut (včera jsme to s manželkou jeli na pohodu 2 hodiny) a je tu sjezd zpět do Saalbachu. Bohu děkuji za prozíravost, že jsem si pořídil fulla. Na tvrdém kole bych si vytřepal dušu již na tomhle kopci.
Ze Saalbachu se traverzuje levé úbočí až do Vordelglemmu. Zde se u stanice lanovky odděluje krátká trasa. Já se ale rozhodl pro trasu střední, i když už toho začínám mít dost. Výjezd na Ostgipfel je bikerská lahůdka - 11 km na nejmenší placku, z 1030 do 2053 m. Pod vrcholem, kde v sedla vydrží jen ti nejtvrdší mě čeká zmrzlá manželka. "Kde jseš? Pavel projel před 40 minutama!" Dávám si čaj, nechávám se s úsměvem na rtech vyfotit a těším se na parádní sjezd. "No co toto! Kde je ta cesta?" V mlze je vidět asi na 30 metrů, přesně tolik, aby člověk mohl jet, ale neviděl kam. Sjezd trvá asi 2 minuty a potom zase kopec nahoru. Škrábeme se na Westgipfel, tedy do výšky 2100 m.
Najednou se z mlhy vyloupla chata a cesta se konečně sklonila dolů. Tedy až moc. Valím po sjezdovce a modlím se, aby biker přede mnou moc nezabrzdil. Sklon je pekelný (červená sjezdovka), ráfky se boří do rozměklé hlíny a vytrhávají trsy vegetace. Český ochranář by umřel a příště by už další závod nepovolil. Asi po 300 výškových metrech přešel singltrail do široké šotolinové cesty. Valím si to kolem padesáti a využívám své velké přednosti při sjezdu - mojí váhy :-)). Fičím s větrem o závod. Přejezd z cesty na rozměklou louku mě trochu rozhodí, ale to už vidím cíl. Po projetí mi sympatické slečna narve přes přilbu medaili a další mi vrazí do ruky kelímek s čajem. Je konec. 44 km, 1980 výškových metrů, čas 4:04. V kategorii Master jsem 88 celkově na světě 338.
Asi za dvě hodiny dojíždí Pavel z dlouhé trasy. Hrnu na něj zážitky a on se jen usmívá. Dáváme si pivo, hodnotíme své výkony a mě v hlavě vrtá červík "... bude jedenáctý ročník stejně tak dobrý jako ten desátý?"